Brněnský hrad Špilberk, kasematy a zlato Inků

GPS: 49°11'41.446"N, 16°35'57.626"E

       Na brněnský Špilberk jsme se vydali hlavně kvůli unikátní výstavě, která je zcela vyjímečná. Zlato Inků, které se zde vystavovalo bylo zcela originální a původní z doby, kdy v Peru žili Inkové a ještě do těchto končin nezavítala žádná forma evropské civilizace. Jelikož výstava končí koncem února roku 2010, tak kdo tuto velkolepou krásu ještě neviděl, tak by si měl určitě pospíšit aby stihl výstavu navštívit dokud se nachází ještě v Brně. Protože se na výstavě dalo fotit, tak jsem se snažil vyfotit všechny exponáty a jelikož je fotografií celkem dost, tak pro zobrazení klikněte zde. 

Na Špilberku jsem byl vůbec poprvé a proto mě docela překvapila jeho rozlehlost a mohutnost. Jeho stavba vypovídá i tomu, že nebyl dobyt ani za třicetileté války švédy, kteří ho tři měsíce bezůspěšně dobývali a nepodařilo se jim ho ani vyhladovět. 

Kromě zlata Inků jsme si prohlédly i zdejší kasematy, což je soustava chodeb v opevnění, které byly budovány v pevnostech a často sloužily i jako vězení. Na Špilberku v nich byl taky žalář zřízen a byly v něm uvězneni ti nejtěžší zločinci v celé Rakousko-Uherské Monarchii. Za zmínku stojí, že tu byl v roce 1841 uvězněn i slavný loupežník Babinský, který tu byl v žaláři až do zrušení zdejšího vězení v roce 1855 Františkem Josefem I. Poté si zbytek svého dvacetiletého žaláře, který dostal za své loupeživé nájezdy odseděl v Kartouzích což jsou dnešní Valdice. Návštěva hradu a okolí vydá určitě skoro na celý  den. Bohužel mi jsme tam byli v zimě a to je část hradu veřejnosti nepřístupna, takže jsme se nemohli vydat ani na zdejší vyhlídkovou věž. Na nádvoří se nachází i restaurace Ogilvy pojmenovaná po veliteli špilberského hradu, který se ubránil v roce 1645 švédské přesile a hrad tak zůstal nedobitý. Vaří tam celkem dobře  a ceny jsou na průměrné úrovni. Co mě ale dost překvapilo, byla celková laxnost číšníka na kterého jsme museli dost dlouho čekat, než se vůbec dostavil a to i přes to, že restaurace byla skoro prázdná a on nikoho neobsluhoval.

                                 Z historie kasemat. 

  Brněnský hrad Špilberk, založený v druhé polovině 13. století procházel během staletí mnoha proměnami. Z gotického hradu českývh králů a sídla moravských markrabat se od poloviny 17. století měnil v mohutnou barokní pevnost. V polovině 18. století vytvářel spolu s neméně opevněným městem Brnem nejvýznamější pevnostní soustavu na Moravě.

   V roce 1783 rozhodl císař Josef II. v rámci reforem rakouského vězeňství zřídit na špilberské pevnosti vězení pro nejtěžší a nejnebezpečnější zločince. Kromě starší vězeňské budovy, nacházející se v zadním příkopu, přikázal přebudovat k vězeňským účelům horní patro severních kasemat (tzv. josefínský trakt). Po dokončení této adaptace sem byli první vězňové umístěni v červnu 1784. O půl roku později byl uskutečněn další císařův příkaz, aby do dolního patra "nejhlubších a nejhorších kasemat" byli vsazeni zločinci odsouzení na doživotí.Pro tento účel zde bylo postupně zhotoveno 29 jednotlivých kobek sbitých ze silných prken a trámů, k nimž byli vězňové trvale přikováni. Během roku 1785 bylo na vězení upraveno i horní patro jižních kasemat, které však začalo být využíváno až za Josefova nástupceLeopolda II. (leopoldinský trakt). Leopold II. v květnu 1790 zrušil vězení doživotně odsouzených v dolních kasematech včetně trestu přikování a zavedl i další zmírnění pro odsouzence. Horní patra kasemat však jako vězení sloužila až do počátku 30. let 20. století.

 Takto vypadaly kobky doživotně odsouzených   vězňů.

     V hromadných celách (podle jejich velikosti určených pro 12 až 50 osob) byli v kasematech vězněni pouze "obyčejní" kriminální zločinci, především vrazi, lupiči a žháři, odsouzení jednak na doživotí, jednak k déletrvajícím těžším druhům vězení. Svým určením a charakterem představovaly špilberské kasematy nejtvrdší žalář v celé rakouské monarchii. Do těchto prostor nepřicházely osoby vyššího stavu a tzv. státní vězňové. Pro ty byly původně určeny místnosti v horním patře staré vězeňské budovy v zadním příkopu, později část kasárenských objektů, zejména jejich severní křídlo. Původně civilní budova byla upravena na vězeňské cely (každá pro dvě osoby) a zvýšena na jedno patro v r. 1800. V něm se pak nacházely "aresty" pro státní vězně, v nichž nedobrovolně pobývali m. j. italští karbonář a další bojovníci proti habsburskému absolutismu.

                          Místnost určená pro dozorce.

    Soužití špilberské vojenské pevnosti s rozrůstající se věznicí, která byla od reformy Josefa II. v r.1783 pod civilní správou, přinášelo řadu problémů a vzájemných neshod. Po zničení důležitých částí pevnostního systému Špilberku odcházejícím francouzským vojskem císaře Napoleona v r.1809 ztratila pevnost svůj vojenský význam a v roce 1820 byla zrušena. Celý Špilberk se stal civilní věznicí a rozsáhlými přestavbami ve 30. a 40. letech se zcela změnil jeho charakter. Nové prostory věznice a postupující humanizace vězeňství přinesly na počátku 30. let i konec kasematních žalářů.

      Posledními úpravami v roce 1833 byly některé velké cely změněny na menší, které pak byly ještě po určitou dobu zcela vyjímečně používány pro krátkodobá na krátkodobá zostření trestu za závažné přestupky proti vězeňskému řádu. Věznici na Špilberku  zrušil císař František Josef I. v roce 1855 a hradní objekty pak po více než 100 let sloužily opět vojenským potřebám jako kasárny a vojenská věznice.

       Kasematy jako bývalá proslulá vězení byly po dvouletých úpravách poprvé zpřístupněny veřejnosti v roce 1880 zásluhou tehdejšího ředitele vojenských staveb v Brně Antona Costy-Rosettiho. Po více než 100 let se pak těšily velkému zájmu návštěvníků a staly se jednou z největších turistických atrakcí Brna i celé Moravy. Už při otevření byly opředeny řadou romantických a především hrůzostrašných  mýtů a legend, které však značně odporovaly historické skutečnosti. Léty tyto mýty a pověsti narůstaly a pronikaly do obecného povědomí i do literatury včetně turistických ptůvodců. Také původní podoba kasemat se značně změnila. Podstatně k tomu přispěly i úpravy německé armády na samém sklonku 2. světové války, kdy se v severních kasematech budoval kryt pro špilberskou posádku.

      Rozsáhlá rekonstrukce kasemat v letech 1987-1992, vyvolaná jejich téměř havarijním stavem, se pokusila vrátit jim pokud možno základní podobu z konce 18. respektive z počátku 19. století, z doby jejich přeměny z pevnostní stavby na nejhorší žalář josefínské epochy. Tuto etapy také připomíná současná instalace některých vnitřních prostor kasemat - je pokusem přiblížit současným návštěvníkům skutečnou podobu zdejšího vězení v době Josefa II. Další etapy špilberské věznice, proslulé taky jako "žalář národů" - stoupenců francouzské revoluce, uherských jakobínů, italských vlastenců, polských revolucionářů, českých odborářů za první světové války a zvláště za nacistické okupace - připomíná expozice v autentických prostorách v přízemí severního křídla hradu.

Historie kasemat je čerpána z průvodce kasemat, muzeum Města Brna.