Milan Malinský

Kolín

GPS: 50°1'41.665"N, 15°12'4.422"E

online kamera náměstí

Zobrazit místo Kolín na větší mapě

    První písemná zmínka o městě, která je datována pochází z 8 září 1261. Na ní uděluje král Přemysl Otakar II. Přelouči stejnou svobodu a práva, jakou mají města Kolín a Kouřim. V této době již tedy město jako takové existovalo a s největší pravděpodobností již bylo i opevněno. Stavbu opevnění nařídil král Přemysl Otakar II. bohužel není jasné v kterém roce to bylo. S největší pravděpodobností tak může být vznik města datován kolem padesátých let 13. století.

Král Přemysl Otakar II. dohlíží na stavbu městského opevnění v Kolíně, které nařídil postavit. Malba pochází od Adolfa Liebschera, je z roku 1888 a nalézá se na kolínské radnici.

   V době založení města bylo již toto místo osídleno po mnohá staletí  čemuž nasvědčují bohaté archeologické nálezy z okolí i města samotného. Název města není zcela jasný, ale s největší pravděpodobností je odvozen od Starého Kolína, který leží pár kilometrů na východ po Labi a byl často postihován záplavami. Jeho název v té době byl Colonia Antiqua. Město bylo nejspíše kvůli záplavám přemístěno na bezpečnější místo na ostroh nad řekou Labe a jeho název byl Colonia Nova. Ovšem původ názvu má mnoho podob a není jasné od čeho je název samotný odvozen. Může zde být souvislost s německým Kolínem nad Rýnem, čemuž by odpovídala  spojitost s německými kolonisty, kteří byli u založení města. Další možností je, že je odvozen od mužského jména(Kolův, nebo Cholův dvůr). Jiné prameny uvádějí souvislost se Starým Kolínem, kde kvůli záplavám byla půda zpevňována kůli.

Archeologické nálezy z okolí Kolína.

  Vláda Přemysla Otakara II. představovala jedno z velkých vzepětí dějin středověkého českého státu. Nejvýznamnějším dědictvím, které po sobě zanechal bylo založení více než dvou desítek královských měst. Během této doby vznikl nejen Kolín, ale také nedaleký Nymburk a Čáslav. Král chtěl posílit svou moc a získat finanční prostředky, neboť královská města přispívala k rozvoji řemesel a obchodu a současně platila panovníkovi daně. Opevněná města měla i význam vojenský. Poskytovala ochranu důležitým místům a v případě přepadení země nepřátelským vojskem mohla sloužit jako pevnosti. V Kolíně se tato funkce potvrdila například v roce 1307, kdy město odolalo obléhání vojska římského krále Albrechta I. Habsburského útočícího na Kutnou Horu.

Nejstarší kolínská pečeť z roku 1277.

    Založením města a jeho vytýčením v terénu byl králem pověřen lokátor, patrně muž vyššího postavení, který měl dostatečné zkušenosti. V prvním období zastupoval panovníkovu vůli, stal se patrně královským rychtářem a řídil správu města. Město samotné mělo i strategický význam, neboť se nacházelo míli od Kutné Hory, 3 míle od Českého Brodu a  6 mil od Prahy. Tak to je  psáno i na rytině města z roku 1640. Lokátor zvolil pravidelný půdorys města, vyměřil náměstí, základní sít ulic a přiděloval stavební parcely jednotlivým měšťanům a pod jeho dohledem probíhala stavba městských hradeb a bran. Kolín koncem 13. století měl poměrně malé rozměry a ležel pouze na levém břehu Labe. Tvořilo ho velké pravidelné náměstí a poměrně úzký pás zástavby chráněný hradbami a čtyřmi branami: Klášterskou(později nahrazena Pražskou), Kouřimskou, Čáslavskou(zvanou pak Kutnohorskou) a Labskou. Již roku 1410 je v těsné blízkosti města doložen dřevěný most, který byl staršího data.

Král Václav II. bere v ochranu kolínské měšťany proti šlechtě, 24.5. 1285. Listina s obecnou platností bývá označována jako "magna charta" českých měst. 

Dominantou města se stal mohutný farní chrám sv. Bartoloměje z druhé poloviny 13. století stojící na vyvýšenině na jeho jihovýchodním okraji. Chrám prošel po požáru významnou přestavbou při které byl Petrem Parléřem ve druhé olovině 14. století vybudován vrcholně gotický katedrální chór. V roce 1504 byla vedle chrámu postavena masivní pozdně gotická zvonice.

   Na protilehlé straně města se patrně nacházel dominikánský klášter, jehož přesná lokace není známa. Ze sakrálních staveb vzniklých mimo vlastní město je třeba zmínit špitální kostel sv. Jana Křtitele u cesty směřující ke Kutné Hoře. V jeho areálu byli ošetřováni nemocní a nemohoucí. Dále se zde nachází kostel Všech Svatých u dnešního nádraží v lokalitě označované V Hrobích a na zálabí kostel sv. Víta. Všechny tyto objekty vznikly ještě v předhusitském období a později přešly sérií přestaveb a složitých osudů.

Typář tzv. malé pečeti města Kolína, pravděpodobně ze 14. století. 

Husitská revoluce znamenala významný předěl i v životě Kolína. Přinesla počeštění města a také vypálení dominikánského kláštera v dubnu roku 1421 vojskem pražanů. Podle legendy je s touto událostí spojen reliéf na děkanství, zobrazující kolínského děkana Hynka z Ronova, jenž byl upálen spolu s dominikánskými mnichi u Kouřimské brány. Od roku 1427 patřilo město do sirotčího svazu a po bitvě u Lipan za jeho hradbami nalezli útočiště hejtmané Jan Čapek ze Sán a Ondřej Keřský z Římovic. Město však dlouho neovládali.

   Zanedlouho se jeho novým pánem stal bývylý husitský kněz vojevůdce a pletichářský politik Bedřich ze Strážnice. Byl to pragmaticky uvažující muž, který však vedl dobrodružný život. Podařilo se mu vyjednat s císařem Zikmundem výhodný politický obchod, když mu pomáhal pacifikovat odbojný Tábor a za odměnu získal na přelomu let 1436 a 1437 město Kolín spolu s dalšími vesnicemi do svého držení. Dosud královské město tak v podstatě pokleslo na úroveň poddanského města. Bedřich si zde roku 1437 zbudoval jako své útočiště malý hrad Lapis refugii (Kámen útočiště). Na konci života ale doplatil na své starší spory s Jiřím z Poděbrad, který ho jako český král donutil vyměnit Kolín za hrad Potštejn.

Pamětní deska Hynka z Ronova upáleného 22.4. 1421 před Kouřimskou branou.

  Ve správních a soudních záležitostech se město řídilo od svého založení právem magdeburským, ale nejpozději počátkem 14. století přejímá právo jihlavské. To bylo vydáno listinou krále Václava I. a jeho syna Přemysla roku 1249 jíž se uděluje "jihlavským a horníkům kdekoliv v království českém přebývajícím" právo městské a horní. Ač Kolín nebyl výslovně obydlen horníky řídil se až do roku 1545 tímto právem.

   Kolínští měšťané se však v prvních desetiletích existence města zabývali těžbou stříbrných rud v části kutnohorského rudního okrsku. Podnikání v tomto oboru bylo velmi výnosné. O intenzitě dolování svědčí nejen spor mezi kolínskými a čáslavskými těžaři z roku 1289, ale podle některých historiků hornický kostelík Všech svatých, postavený z vděčnosti kolínskými měšťany před rokem 1300. Po vzniku Kutné Hory se někteří z nich odstěhovali do nového města, které žárlivě střežilo svá práva.

   Přestože nedaleká Kutná Hora ve středověku i v raném novověku dominovala této oblasti a zastiňovala své okolí, Kolín si udržoval pozici významného královského města. Měšťané pracovali především jako řemeslníci, ale věnovali se také obchodu a zemědělství. Ti z nich, kteří vlastnili právovárečné právo mohli vedle své vlastní profese vařit pivo. Měšťané bohatli a také se mezi nimi prohlubovala sociální diferenciace. Počet obyvatel města pozvolna narůstal, odhaduje se však na 1000 až 2000 lidí. Obývalo ho především německé obyvatelstvo až do husitských válek, ale s příchodem dalších přistěhovalců český živel nabýval na síle. Prastará byla také židovská komunita. První písemné zmínky o Židech ve městě pocházejí z první poloviny 14. století z doby vlády Jana Lucemburského.

Jedna ze dvou dochovalých bašt, které byly součástí městského opevnění. 

   Čeští panovníci Kolínu udělovali privilegia, která umožňovala rozvoj obchodu a řemesel. Roku 1310 však kolínští upadli v nemilost Jana Lucemburského. Když na podzim téhož roku přitáhl se svým vojskem od Kutné Hory ke Kolínu, doufal, že se město stane strategickým bodem ze kterého by mohl ovládnout Prahu i Kutnou Horu. Kolínští mu však odmítli vstup do města, i když jim sliboval, že se zde nechá korunovat. Zdůvodnili to tím, že nemohou jednat jinak, než hlavní město. Byli jím potrestáni odebráním povinného skladu kupeckého zboží, který byl na rok přeložen do Nymburka. Později se s králem smířili a ten jim věnoval řadu výsad a privilégií - výsada výročního trhu o sv. Bartoloměji, obnovena práva kolínské rychty a potvrzeny všechny její důchody.

   Uvedená privilegia ve spojení s rozvojem výroby a vybudováním mostu přes Labe učinila z Kolína významné řemeslnické a tržní centrum, které mělo obchodní styky nejen z českými, ale i některými zahraničními městy. Počátkem 14. století tvořil Kolín s Čáslaví, Kutnou Horou a Prahou jakousi svéráznou skupinu, která v sobě soustředila podstatný díl měšťanského bohatství v zemi. Dokladem toho je např. suplika královny Elišky z roku 1328, kterou poslala do papežského Avignonu. Přimlouvala se v ní za kanonizaci blahoslavené Anežky a zpečetit ji dala pouze rychtářům a obcím Starého Města pražského, Kutné Hory, Čáslavi a Kolína.

   Řadu privilégií uděloval Kolínu také Karel IV., který v Kolíně pobýval v roce 1338. O jeho návštěvě víme díky listině pro Menší Město pražské, kterou zde 17. srpna vydal ještě jako markrabě moravský. Ve snaze o zabezbečení obecného míru vydává nařízení proti jeho rušitelům. 27. května 1348 nařizuje rychtářům Kutné Hory, Čáslavi a Kolína aby mezi sebou uzavřeli jednotu na ochranu zemského míru a přijali do ní i město Jihlavu. V roce 1349 postihl Kolín zhoubný požár, po kterém se město velice těžce zotavovalo. Karel IV. proto udělil kolínským 10. června 1351 zvláštní milost, podle níž měli svým věřitelům po dobu tří let platit splátky ve výši jedné hřivny místo deseti. Později následovala nařízení další, která městu skutečně ekonomicky pomohla - přestavba zničeného chrámu sv. Bartoloměje Petrem Parléřem, přiznání práva skladu dřeva na Labi, právo odůmrtí a právo svobodně nakládat se svým majetkem. Pro všechny časy odpustil městu denní plat z vodních žlabů a zařadil Kolín mezi ty statky královské, které nesmějí být dány do zástavy déle než na 10 let.

Model města Kolína po roce 1421.

   Karlův syn a pozdější král Václav IV. Kolínu práva znovu potvrdil a ještě další privilegia přidal: 22. srpna 1381 svěřuje městu úřad popravy, 23. října 1385 mu udělil týdenní pondělní trh na maso a chleby, 12. června 1391 uděleno městské právo mílové, dle něhož na míli kolem města zakázány byly všelijaké krčmy a dílny řemeslnické a 22. prosince 1394 potvrdil všechna privilegia udělená jeho předchůdci.

   V závěru husitských válek Kolín připadl Bedřichovi ze Strážnice a od té doby můžeme hovořit o jeho ne zcela plnoprávném postavení. Panovníci ale městu i nadále potvrzovali jeho privilegia, např. císař Zikmund 15. ledna 1437, král Ladislav Pohrobek 16. června 1453, král Jiří z Poděbrad 2. prosince 1459. Král Jiří dále privilegiem z 15. února 1466 povolil Kolínu vybírat mýto z dováženého zboží. Takto získané peníze měli být věnovány na opravu mostu, hradeb a věží, neboť podle Jiřího je Kolín pevnou baštou proti nepřátelům, zejména pokud jde o ochranu dolů a Kutné Hory. Proto je nutné, aby byl důkladně opevněn.

   Král Vladislav Jagellonský 23. května 1488 vyhlásil srovnání mezi kolínskými a kutnohorskými ohledně skladu slaných ryb a potvrdil své dřívější rozhodnutí, že silnice z Kolína do Čáslavi musí vést přes Kutnou Horu. Konečně 16. března 1489 povolil kolínským pečetění červeným voskem a přidal ještě další výroční trh na druhé pondělí po velikonocích.

   V roce 1512 byl městu vysazen nový výroční trh Vladislavem Jagellonským a to v pondělí po Svátosti. Za krále Ludvíka Jagellonského si kolínští roku 1519 vymohli majestát, že konšele bude sázet královský podkomoří a ne již hejtman kolínského zámku. V této době se tak Kolín opět stává plnoprávným královským městem.